Jan Zajíc život a čin

Dnes je 25. února 2019. Přesně před padesáti lety se měsíc po pohřbu Jana Palacha v Praze na Václavském náměstí upálil osmnáctiletý student střední Průmyslové a železniční školy v Šumperku. Jeho jméno je Jan Zajíc. Pochodeň č. 2. Následující článek pojednává o životě a činu mladého muže, který se v roce 1969 stejně jako Palach nechal zapálit za poměry v Československu. Charta Palach chce vzdát hold jeho památce a upozornit na jeho nezapomenutelný čin. Děkujeme, Jene!

"Sebevraždu upálením spáchal v úterý 25. února mezi 13. hodinou a 30. minutou až 13. hodinou a 45. minutou v Praze na Václavském náměstí číslo 38 (pozn. dnes č. p. 39) mladý člověk. Jde údajně na základě doličných předmětů nalezených na místě sebevraždy o J. Z., středoškoláka ze Šumperka." - Československý rozhlas 

ŽIVOT

Jan Zajíc se narodil 3. července roku 1950. Jeho rodným městem byl severomoravský Vítkov. Otec Jaroslav Zajíc pracoval v drogerii a matka Marta Zajícová jako učitelka základní školy. Měl dva sourozence, staršího bratra Jaroslava Zajíce a mladší sestru Martu Zajícovou.

Podle matky byl na základní škole velice živým žákem a mezi svými spolužáky vždy oblíben. Často se prý stávalo, že vinu druhých bral na sebe. Podle spolužáků a kamarádů ze střední Průmyslové a železniční školy v Šumperku byl Jan velice názorově pevný, ochotně druhé hájil a tím byl v kolektivu velice oblíben. Když chodil na střední školu, bydlel na internátě, ale do Vítkova pravidelně jezdil na víkendy. Jeho sestra Marta Zajícová ráda vzpomíná, jak mu chodívala naproti na nádraží. Společně pak chodívali do kostela.

Podle rodičů se jeho zájem o politiku projevoval kolem 3. ročníku střední školy, kdy se aktivně zapojoval do dění kolem sebe a najednou začal číst publikace jako Jak chutná moc od Ladislava Mňačka. V dopise Janova otce, který psal Zdence Kmuníčkové, vzpomíná, že Jan "vytýkal naší generaci zbabělost a činil ji odpovědnou za všechny chyby".

Vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 nesl velice těžce. Otec jemu i jeho bratrovi nabídl možnost emigrace, ale Jan odmítl a naopak se angažoval do odporu proti okupaci. Nutno podotknout, že okupační vojska se přímo ve Vítkově neusídlila, takže Janova zkušenost pramenila jen z toho, co viděl v Šumperku.

ČIN

Jan Zajíc byl jedním z těch, kteří v lednu 69 po upálení Jana Palacha drželi na Václavském náměstí protestní hladovku. Ve škole ohlásil, že je nemocný a vydal se do Prahy, kde strávil několik dní a kde se také následně zúčastnil Palachova pohřbu. Ten byl pro Zajíce největším a zřejmě posledním impulsem k tomu, aby Jana Palacha v jeho činu následoval. Během února se definitivně rozhodnul, že se stane pochodní číslo 2. Před svými přáteli se s tímto rozhodnutím nikterak netajil, ale nikdo z nich mu nevěřil, že svůj plán myslí vážně. Původní myšlenkou bylo, že se upálí 1. března, ale později se přiklonil k symbolickému datu 25. únoru (Vítězný únor a měsíc od pohřbu Jana Palacha). Na akci se dobře připravil. V osudný den ráno odjel Zajíc se svými spolužáky ranním vlakem ze Šumperka do Prahy. Vezl s sebou kufřík, ve kterém měl několik dopisů a výzvu občanům Československa. Dopis byl tohoto znění:

OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2.

Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!

Pamatujte: "Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody. Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj. Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU! Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI!

Jen tak budu žít dál.

UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!

Jan Zajíc

(https://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_zajicj.php)

V Praze si Jan Zajíc koupil několik lahví benzinového čističe, lahev kyseliny a pastu na parkety. Kyselinu měl v plánu vypít, aby mu spálila hlasivky a on tak nemohl křičet bolestí. Toto ale bylo později pitvou vyvráceno. Kyselina zůstala rozlita na místě. "Kyselinu měl s sebou ve skleničce, ale potom se po ohledání místa činu zjistilo, že kyselina je rozlitá. Kdyby ji vypil, tak by byl vnitřně popálen. A to se při pitvě nezjistilo." (https://www.echo24.cz/a/S76Nj/nenechejte-ze-me-udelat-blazna-jan-zajic-se-jako-pochoden-c-2-upalil-po-vzoru-palacha)

Zhruba v půl druhé odpoledne zašel Zajíc do domu č.p.39 na Václavském náměstí (dnes dům sousedí s Palácem knih Neoluxor). Tam se na toaletě polil a pomazal hořlavinou a zapálil se. Původně chtěl Zajíc hořící z domu vyběhnout na Václavské náměstí, ale po sebezapálení ztratil orientaci a ven se mu vyběhnout nepodařilo. Po několika chvílích upadl na zem a na místě zemřel. Jeho spálené tělo zůstalo ležet na schodišti uvnitř domu

Jan Zajíc si přál být pohřben v Praze, ale Státní bezpečnost tomu zabránila. Tělo Zajíce bylo tedy převezeno do Vítkova u Opavy, kde byl za účasti několika tisíců lidí Zajíc 2. března pohřben. Náhrobek vyhotovil - stejně jako náhrobek pro Jana Palacha - sochař Olbram Zoubek. Ten však mohl být dosazen až po listopadu 1989.

Čin Jana Zajíce měl na svou rodinu devastující dopad. Matka Marta Zajícová se nervově zhroutila a po roce byla vyhozena z práce. Zajícově sestře bylo znemožněno studovat na vysoké škole, ač měla vynikající studijní výsledky. Bratr Jana Zajíce Jaroslav sdělil, že tato událost pro ně zůstane navždy otevřená.

Internetové zdroje:

https://www.echo24.cz/a/S76Nj/nenechejte-ze-me-udelat-blazna-jan-zajic-se-jako-pochoden-c-2-upalil-po-vzoru-palacha

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/obrazem-50-let-od-smrti-jana-zajice-jenz-se-obetoval-v-prote/r~4abebbfc2e0711e990fd0cc47ab5f122/r~fff1629e344d11e9b869ac1f6b220ee8/ (fotografie)

Literární zdroje:

BLAŽEK, Petr, Patrik EICHLER, Jakub JAREŠ a Michala BENEŠOVÁ. Jan Palach '69. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7308-237-6. 

kniha: Ve jménu života vašeho..., kolektiv autorů, nakladatelství Karolinum U.K., 2019.