Dopisy Libuše Palachové Martě Zajícové

Je dochováno celkem patnáct pohlednic a dopisů z let 1969 - 1979, které napsala Libuše Palachová (maminka Jana Palacha). V době, kdy psala dopisy, žila osamocena ve Všetatech plná smutku a bolesti ze ztráty Jendy. StB dlouho kontrolovala její dopisy a úkolovala několik tajných spolupracovníků, aby ji sledovali. Publikované dopisy Libuše Palachové jsou důkazem smutku matky, jenž ztratila syna. Přesto dokázala nalézt sílu a v březnu 1969 napsala soustrast v dopise rodičům Jana Zajíce. Navázala s nimi blízké přátelství, které trvalo až do její smrti. Poslední dochovaný dopis paní Palachové je z června 1979, kdy prodala rodinný dům ve Všetatech a odstěhovala se za synem Jiřím a jeho rodinou do Kamenického Šenova. Dne 24. září 1980 po těžké nemoci zemřela.

13. 3.  1969

,,Drazí rodiče Jana Zajíce! Přijměte prosím moji nejhlubší soustrast nad ztrátou vašeho drahého syna Jana. Stejně jako vy i já a můj syn prožíváme kruté chvíle nad mým synem, nezapomenutelným Janem, který též obětoval život pro stejné ideje naší drahé vlasti. Kéž by nebyly jejich oběti zbytečné. Národ se povzbudil nad jejich hrdinnými činy, cizina s námi sympatizuje, a co bude dál? Snad dějiny jednou budou vyprávět o hrdinných obětech, které pro krásné humánní ideje obětovaly své životy a budou příkladem celé naší mládeži. Musíme být hrozně stateční, abychom překlenuli tak tragickou událost, a musíme se posilovat slovy, které vy i my od našich přátel dostáváme. Věřím, že nakonec přece jen pravda zvítězí"

26. 5. 1969

,,Milá paní Zajícová! Moc Vám děkuji za dopis a za báseň věnovanou mému drahému Jeníčkovi od Vašeho milovaného syna. Je smutná, procítěná, tak jako my jsme smutny a bolest, kterou máme, budeme cítit vždy, celý život. Proč jen to tak vše přišlo? Mohli se naši chlapečkové těšit se životem jako druzí a my jsme v jejich přítomnosti se mohly hřát! Jak je vše smutné! A člověk musí žít - pro druhé! Ať žije, jak žije, ale musí. Vy máte manžela a dvě děti, přece se večer sejdete, popovídáte si, ale já mám syna již ženatého a tak bývám doma večer sama a je mi velmi teskno. Zatím jsem ve stavu nemocných, ale již od července budu opět v zaměstnání - snad to bude pro mne lepší. Nyní jsem na čas u syna. Je hodný, chce, abych u nich zůstala, ale já si myslím, že v práci mi bude lépe. Myslím, že i Vy jste zaměstnána? Člověk si myslí, tak snad bude lépe, ale víme, Vy i já, že nikdy naše bolest z našich srdcí nevymizí. Přeji Vám i celé rodině alespoň zdraví."

16. 6. 1969

,,Milá paní Zajícová! Děkuji Vám za dopis, který jsem dnes obdržela. Poslal mi ho můj syn do Tater, kde toho času jsem. V neděli proto jsem se s Vámi nemohla sejít. Dostala jsem od podniku, v kterém pracuji, poukaz na 14 dnů. Nechtěla jsem ani jeti, však sama víte, jaký zájem člověk dnes má, ale přece jsem poslechla syna, abych jela, a tak jsem zde. V normálním případě jak by se člověk díval na ty krásy naší republiky, ale dnes? Proč jen jsme tolik postiženy? Víte, milá paní Zajícová, já stále musím vyhledávat nějakou společnost - nemohu býti sama. Ve Všetatech, kde budu pokračovat v zaměstnání, jsem úplně sama, a tak nevím, jak vše budu snášet. Do zaměstnání půjdu od července. Snad mi to prospěje, snad ne. Když jsem v Šenově u syna, aspoň si ho denně pohladím, potěším se s ním. Je mi nade vše drahý - tak je mi potřebná jeho společnost. Věřte mi, má drahá, že jedině on mě posiluje a že jedině on je příčinou, že tady vůbec ještě existuji. Je to moje opora, moje všecko. Zvete mne k Vám. Děkuji Vám. Ráda se k Vám podívám, myslím však, že trochu později, snad v srpnu?

Ovšem, jsou prázdniny, dovolené a tak ani snad doma nebudete? Až přijedu z hor, budu mít ve Všetatech pokrývače a zedníka. Potřebuji opravu na domku a mám oba objednané. Nemohli byste se vypravit Vy k nám? Byla bych tomu velice ráda, moc ráda bych Vás u nás uvítala. Říkal mi pan Procházka, trenér z Prahy, že Vás pozve na 29. 6. do Všetat na sportovní odpoledne - a tak se připojuji s pozváním i já. Prosím, sdělte mi však, zda tento den přijedete. Budeme si moc co říct. Tento den bude se mnou i můj syn, který Vás též rád pozná. Zvu Vás tedy srdečně a upřímně k nám. Autem máte možno přijeti všichni. Zdravím celou Vaši rodinu a na shledanou se těší Vaše Libuše Palachová"

8. 11. 1969

,,Milí přátelé, včera jsem měla návštěvu, studentku. Jede do Francie na rok a moc mě prosila, abych jí opatřila fotografii vašeho Jana a báseň, kterou věnoval našemu Janovi - chce si oboje vzít s sebou. Protože báseň mám v druhém domově (jsem chvíli u syna a opět ve Všetatech), prosím vás, zda byste jí mohli oboje poslat, a bude-li možno, brzy. Je to velká vlastenka a naše Jany má ve velké úctě. Prosím proto, vyhovte jí. Adresa: Magda Saxlová, 10 Chrudim III. Vzpomínám na vás a doufám, že se někdy shledáme. Tolik bych vám toho chtěla říci - v dohledné době však mi to nebude možné. Budu nyní delší čas u syna v Šenově. Byla bych moc ráda, kdybyste si na mně řádkem vzpomněli. Objímám vás oba."

24. 11. 1969

,,Vážená paní Zajícová, děkuji Vám velmi za Váš milý dopis. S díky přijímám Vaši nabídku, moc ráda se s Vámi sejdu. Odpusťte prosím, že odepisuji trochu opožděně, ale nevěstu mám v nemocnici, a tak mám více starosti. Přijde však již zítra a tak jsem ráda! V Praze bych Vás očekávala asi od ½ 1 do 1 hod. v reprezentačním domě (vedle Prašné brány). Poobědvám tam. Přijedu sice ráno, ale mám ještě nějaká obstarávání, a tak si myslím, aby celé to sobotní odpoledne jsme mohly býti spolu. Psala jsem též p. Procházkovi, že přijedu a kde budu. Obstarává mi cosi. Protože se brzy uvidíme, na což se moc těším, nebudu se více rozepisovat. Vše si povíme při setkání. Upřímný pozdrav Vám i celé milé rodině. Vaše L. Palachová"

Prosinec 1969

,,Milí přátelé, děkuji vám za dopis i za pozvání k vám. Je však již špatný čas na cestování a tak snad až na jaře se k vám podívám. Moc ráda bych vás všechny viděla, popovídala si s vámi o všem, co mě tíží i vás. Stále mám nějaké soužení a teď poslední dobou toho bylo až dost. Jsem zde ve Všetatech sama v domku a tak si dovedete představit, jak mi je. Hledám útěchu u svých přátel. Syna mám až na severu Čech, a tak mi není možno tak často ho navštívit. Přesto však alespoň měsíčně tam dojedu. Mají roztomilou malou dcerušku, a tak se tam trochu potěším. Je mi moc smutno, moji milí, stále se vláčím sem tam se svými vzpomínkami a tak se to vleče den ode dne. Tu věc v Praze stále nemám rozřešenu a u vás myslím je tomu podobně Já nemohu dát na hrob ani fotografii. První se ztratila, je na hřbitovní správě, a druhou sebral (po zavření hřbitova) člověk, kterého pravděpodobně někdo sledoval, ale bojí se říci naplno jeho jméno. Loupí prý i kytky z hrobu. Člověk žasne nad tou otrlostí! Za týden mají naši hoši svátek, svátek, který slavíme slzami a bolestí. Proč jen byli tak čistí? Oč se vede lépe lidem opačného charakteru. Jaká to nespravedlnost - za darovaný život, za nejčistší myšlenky, taková odplata. Se vzpomínkami na vše, co nás pojí"

7. 12. 1969

,,Milá paní Zajícová! Děkuji Vám velmi za milý dopis i za pěknou knihu. Doufám, že i Vy přijmete ode mne dárek na památku. Jsem stále hrozně vynervovaná. Nemohu se soustředit a stále mě vše tíží. Minulý týden mi psala pí Dr. Grygorová z Mariánských Lázní, Vaše dobrá známá, jak v dopisu uvádí. Nevím, jak jste se seznámily, či snad jste příbuzní? Byla bych moc ráda, kdybyste mi o Vašem vztahu něco brzy napsala. Včera jsem byla v Praze na Olšanech. Brzy budou Vánoce, první Vánoce, kdy mi bude u štědrovečerního stolu chybět můj drahý Jeník a Vám též předrahý syn. Vím, že jiné východisko není než smířit se s krutou skutečností a utěšovat se tím, že jejich duše byly krásné, plné lásky a dobroty k druhým a že to není utajeno. Škoda, že jsme si nemohly při našem shledání více pohovořit.Věřím však, že příště si toho povíme víc, že bude více času. Přeji Vám, panu Zajícovi i Vašim milým dětem pevného zdraví a duševní síly v Novém roce 1970. Upřímně Vaše L. Palachová

P. S. Pozdrav též od synovy rodiny."

Prosinec 1969

,,Drahá paní Zajícová, posílám Vám ještě pozdrav z Kam. Šenova. Budu již zase ve Všetatech. Děkuji Vám velmi za dopis a snažně Vás prosím, zda byste mi pak napsala, kdy do Prahy přijedete. Budu čekati na stejném místě jako posledně, jen hodinu a den určete! Moc se těším. Zůstanu přes noc v Praze. Abychom se lepší poznaly. Jinak je mi hrozně - bojím se dalšího života... Vzpomínám denně, tak právě jako Vy. Kéž se jednou s našimi drahými sejdeme! Přeji Vám ještě jednou do nového roku hodně síly. Doufám, že jste můj dopis v knize nalezla. Též od rodiny mého syna upřímné pozdravy. Líbá Vás i celou rodinu Vaše Palachová Libuše"

24. 3. 1970

,,Drazí přátelé, upřímně Vás zdraví a vzpomíná Vaše L. Palachová. Smutno je mi, velmi smutno a snad již ani jinak nebude. Vzpomínám na oba naše Jany"

9. 5. 1970

,,Drazí přátelé, přijměte ode mne upřímný pozdrav a milou vzpomínku. Jsem na několik dnů v Brně. Je mi teskno. Až pojedete do Prahy, dejte prosím vědět! Vaše Libuše"

13. 12. 1970

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok! Milé přátelé, budu na Vás vzpomínati o svátcích vánočních. Bude to již druhý rok bez našich nejdražších a bolest je stále stejná. Prosím Vás snažně, přijedete-li do Prahy, dejte mi vědět, tolik bych s Vámi chtěla pohovořit. Nemohli byste se uvolnit? Upřímné pozdravy posílá vaše Palachová"

25. 2. 1971

,,Milí přátelé, posílám Vám z láz. léčení pozdrav a z plného srdce Vás objímám. Moc vzpomínám... Vaše Palachová"

16. 12.

,,Veselé Vánoce a šťastný Nový rok! Milé přátelé, posílám Vám pěkný pozdrav z Jeseníku a byla bych moc ráda, kdybych Vás mohla zde uvítat. Vaše L. Palachová"

Prosinec 1976

,,Příjemné Vánoce a nový rok 1977 Vám všem drazí upřímně přeje a vzpomíná"

12. 6. 1979

,,Milá paní Zajícová, odpusťte mi, prosím, že jsem nepřijela v sobotu do Prahy. Měla jsem zde paní, která ode mne kupuje domek, syna Jiřího a tak jsme ukončili vyjednávání. Domek od nás převezme během 14 dnů a my máme zamluvený domek v bydlišti rodiny mého syna a také uskutečníme koupi co nejdříve a budu se stěhovat. Nevím, jak budu snášet tuto změnu, ale snad to pro mne bude lepší. Nu, necháme to osudu. Byla jsem moc nemocná. Potřebovala jsem mezi lidi, a tak jsem 3 roky chodila do zaměstnání. Lékař říká, že to bylo v můj prospěch. Léky užívám stále a cítím se lépe. A jak se daří celé Vaší rodině, milá paní Zajícová? Doufám, že jste zdrávi a to je to nejdůležitější. Doufám, že Vás někdy všechny uvidím. Srdečně Vás zdravím s přáním pevného zdraví a spokojenosti."

,,Ústa jim zacpal strach ze života i smrti." -z básně Jana Zajíce-

Sára